Příslušnost největší přidružené obce k Uničovu je patrná již z listiny markraběte Přemysla z roku 1234. Obyvatelé vesnice se živili především zemědělstvím, prací v Doubravě a později na železniční dráze. Národnostně byla obec vždy česká, děti do roku 1882 navštěvovaly oboujazyčnou školu v Renotech, než si obec postavila školu vlastní. Od roku 1912 byla obec připojena k litovelskému okresu, ale byla vždy oporou uničovské české menšiny. V obci byl čilý kulturní ruch, již v roce 1870 zde obyvatelé založili čtenářsko-pěvecký spolek Bořivoj, roku 1912 pobočku Sokola a o deset let později si dokonce postavili sokolovnu. Obec má své vlastní vesnické muzeum s mnoha zajímavými exponáty.V obci se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, mariánský sloup a dva tesané kamenné kříže; jeden s vyobrazením sekery a druhý s málo zřetelným reliéfem pistole či pušky. Jde o tzv. smírčí kříže, jež měly připomínat tragické události, ke kterým na daném místě došlo.